Červen 2009

Elfové

17. června 2009 v 10:11 | ZUZ@NK@-L@VUJE |  ZUZ@NK@
Elf je mytologická bytost původně zřejmě pocházející ze starogermánských pověstí. Jejich původní jméno pocházející ze staré norštiny zní Álf, ale používají se i jiná označení, či přepisy: alp, elbe, alf, aelf, alb. Téměř všichni autoři se shodují v tom, že mají něco společného s lesy nebo alespoň s přírodou. V současném anglosaském světě (kromě velké části fantasy literatury) se výraz elf používá převážně pro malé pohádkové bytosti příbuzné skřítkům a vílám. Na tomto pohledu má velký podíl Shakespearova hra Sen noci svatojánské.




Elfové v mytologii

V severské mytologii se můžeme se setkat s několika značně odlišnými druhy elfů.
Světlí nebo také sliční elfové jsou lidem podobné bytosti vysokého štíhlého vzrůstu s dlouhými, většinou tmavými vlasy, jemnými rysy obličeje a špičatýma ušima. Obývají lesy nebo travnaté pláně, neznají zemědělství a žijí z darů přírody. Jsou členy družiny boha plodnosti Freye a mají na starosti růst rostlin. Obývají Álfheim, jeden z devíti světů jasanu Yggdrasilu.
Tmaví nebo černí (norsky svart) elfové jsou malého vzrůstu a žijí pod zemí. Zřejmě mohou být různého vzhledu, poznávacím znakem jsou však opět špičaté uši. Často se o nich hovoří jako o skřítcích nebo permonících, liší se však od trpaslíků. Ti žijí ve Svartálfheimu.
Jako elfové také bývají označovány víly, přesněji se buď jedná o druh víl, nebo tvoří dohromady s vílami jednu skupinu pod vládou královny víl (nejasnost je pravděpodobně způsobena překladem - v angličtině je pro vílu více termínů, například Fae, Fairy a Pixie).

Elfové v renesanční literatuře

V anglické renesanční literatuře se objevují elfové jako nejen druh víl, ale téměř synonymum slova víla. Nejznámějším dílem (a možná nejstarším) s tímto pohledem je hra Sen noci svatojánské Williema Shakespeara: termín elf je použit pro bytosti téměř velikosti hmyzu. Mezi další autory kteří takto popisovali elfy patří Michael Drayton. Na druhou stranu Edmund Spenser používá termín elf pro bytosti lidské velikosti.

Elfové v moderní literatuře

Postavy elfů se často vyskytují v současné fantasy literatuře a jiných fantasy dílech včetně her na hrdiny. Jejich typologie bývá podobná jako u mytologických elfů, v jednom díle resp. fantasy světě se však obvykle vyskytuje pouze jeden druh elfů. Elfové jsou známí zejména z děl J. R. R. Tolkiena, Raimonda E. Feista, A. Sapkowského, Poula Andersona nebo Christophera Paoliniho.
Ve fantasy se nejčastěji vyskytují elfové podobní mytologickým elfům světlým. Jedná se obvykle o bytosti vysokého štíhlého vzrůstu s jemnými rysy obličeje a špičatýma ušima. Špičatost se ovšem pohybuje od lehké (tvar zhruba jako polovina lipového listu) u Tolkiena až po uši stejně dlouhé jako králičí například v japonských anime. Délka života elfů je většinou výrazně delší než lidská, pohybuje se od nestárnoucích Tolkienových až k "pouhým" několika stoletím. Elfové se vyznačují velkou moudrostí, mají rádi přírodu, často bydlí přímo v lese (v domech postavených na stromech). Jejich obvyklou zbraní je dlouhý luk.
Elfové z fantasy jsou také běžnou rasou v hrách na hrdiny jako je Dungeons & Dragons nebo české Dračí doupě, stejně jako v počítačových hrách tohoto typu. V dračím doupěti se jedná zjevně o elfy zelené (podle Tolkienova dělení) a i proti nim utrpěli při vyvažování ras.


Tolkienovi elfové


V Tolkienově Středozemi jsou elfové (Quendi) ušlechtilé nesmrtelné bytosti, které do určité míry vládnou magií a byli první, kteří osídlili svět. Tolkien je rozděluje na Vznešené (Calaquendi, dále se dělí na Vanyar, Noldor a část Teleri), šedé (Sindar), zelené (Laiquendi) a temné (Moriquendi). Paralelně Eldar označuje Vanyar, Noldor a všechny Teleri a Avari ostatní (podmnožinu Moriquendi). Toto rozdělení nemá nic společného se základním dělením mytologických elfů, všichni Tolkienovi elfové jsou stejný druh bytostí.
Tolkienovo rozdělení elfů je dáno zejména tím, jak se zachovali k nabídce odchodu do Valinoru - Vanyar do Valinoru přišli a zůstali v něm, Noldor do něj přišli, ale později se vrátili a přinesli do Středozemě moudrost a magii Valinoru, Teleri zčásti došli, zčásti - Sindar a Laiquendi - se vydali na cestu, ale nepřekročili moře. Sindar zůstali v Beleriandu, Laiquendi zůstali východně od Mlžných hor. Avari pozvání odmítli.
Přestože přímo v Tolkienově díle je pro to jen málo podkladů (kromě konkrétních jedinců), v řadě odvozených jsou Vznešení elfové popisovaní (autorem nebo ostatními postavami) jako arogantní se syndromem nadřazenosti proti nejen lidem ale i ostatním elfům.


Sapkowského elfové

V díle Sapkowského jsou elfové mizejícím zahořklým druhem, který má k lidem spíše konfliktní vztah. Sapkowkovského elfové jsou příbuzní s dryádami, v mytologickém dělení se řadí ke světlým elfům. Mezi trpaslíky a elfy nepanuje taková nenávist jako u jiných autorů, což je způsobeno tím, že obě rasy, byť nepříbuzné, se počítají k tzv. starší krvi a pomalu podléhají nezadržitelné záplavě lidí - staré spory, na které se několikrát otevřeně naráží, jsou tudíž zatlačeny do pozadí aktuálním společným nepřítelem.


Elfové ze světa Warcraftu

Ve světě Warcraftu představovali elfové lid vysokých, velekrásných a inteligentních bytostí vyznačující se svými dlouhými špičatými uši. Původně se jednalo o jedinou rasu zvanou Kal'dorei (noční elfové), která vznikla a žila původně při břehu jezera na tehdy jediném kontinentě zvaným Kalimdor. Toto jezero bylo později označovánajko jako Studna věčnosti. Elfové byli první bytosti, kteří magii s ní spojovanou objevili. Elfy si zamiloval Cenarius, mocný polobůh obývající zalesněné oblasti, který elfy učil o uspořádání světa. Civilizace elfů se rozšířila po celém kontinentě. Královna Azshara vybudovala na břehu Studny věčnosti velký palác, kde shromažďovala své nejvěrnější služebníky (nazývala je Quel'dorei neboli Urození) a zasvěcovala je v magii. Avšak královna Azshara pod nekontrolovatelným používáním magie zešílela a ona a její Urození přivolali do svého světa Plamennou legii, zhoubnou armádu démonů a přestože ji za obrovského usilí elfové zahnali zpět, došlo k roztrhnutí světa, zničení Studny věčnosti (dárkyně magické moci a nesmrtelnosti) a elfové se rozdělili:
  • Během roztrhnutí světa spousty elfů spadlo do Studny věčnosti, čímž byli proměněni v obojživelné bytosti Nagy a uvrženi na dno oceánu, do ruin potopeného elfského města. Tam budovali svou podvodní civilizaci, jenž se uskupovala do různých klanů. Královna Azshara byla také jedním z těch elfů, kteří do Studny věčnosti spadli a proměnila se v císařovnu Nazjataru. Nagové jenž byli pod vedením lady Vashj uvězněni v paláci byli povoláni nočním elfem Ilidanem Stormrage již přeměněn v démona do svých služeb. Noční elfové jimi pohrdají a považují je za stvůry.
  • Část elfů kteří byli ochotní spolupracovat s Plamennou legií byli Sargerasem zkorumpováni demonickou magií a proměněni v démonické satyry. Vůdcem satyrů se stal Lord Xavius. Ten je také prvním satyrem svého druhu. Stejně jako nagové, i oni jsou rasou kterou Noční elfové pohrdají. Satyrové nepředstavují jednotnou společnost, nýbrž se rozdělují se na malé skupinky v počtu několika stovek členů. Satyrové obývají hluboké lesy Kalimdoru společně s nočmíni elfy. Největší počet satyrů ovšem obývá Felwood, což je lesní oblast jenž byla nejvíce zkorumpována mocí démonů. Toužebně očekávají návrat Plamenné legie, aby ji mohli znovu sloužit.
  • Ostatní elfové zavrhli bezuzdné používání magie a odešli do hlubokých lesů Kalimdoru a začali se nazývat nočními elfy (Kal'Dorei), kde vypěstovali Strom světa ze zárodku Studny věčnosti, kterou se snažil vytvořit Ilidan Stormrage. Strom světa představoval zdroj jejich magie a zároveň dárce nesmrtelnosti, který posléze obětovali v průběhu třetí války ve snaze zabránit jeho ovládnutí Lordem Archimondem, jeden z hlavních vůdců Plamenné legie v jejich dimenzi.
Tito elfové mají modrou, fialovomodrou až úplně filavou barvu pokožky a vlasy v zelených, fialových, bílých či modrých odstínech. Jsou vysocí, štíhlé postavy a jemných rysů. Specializují se na boj na dálku (v noci se dokáží skrýt až na úroveň praktické, či dokonce faktické, neviditelnosti). Jejich magie je úzce spjata se Stromem světa a také s měsíčními studami, jejichž vodu nabíjí magií skrze měsíční svit bohyně Elune. Cenarius je naučil magii druidismu, neboť novým údělem nočních elfů bylo obnovit lesy, uzdravit zemi a napravit zkázu, kterou natropili Quel'Dorei a jimi přivolaná Plamenná legie. Druidové Nočních elfů se naučili proměňovat ve zvířata.
Jejich vztah s bývalými přívrženci královny Azshary se postupem času zhoršil až na úroveň nepřátelství.
  • Věrní služebníci Azshary zvaní Urození neboli Quel'Dorei se však dostávali s nočními elfy do konfliktu. Sami se totiž nechtěli magie vzdát, neboť na ní byli závislí. Vysmívali se druidismu na který se noční elfové obrátili. Quel'Dorei vedeni Dath'Remarem, jenž přijal přízvisko Sunstrider (denní chodec) odpluli z Kalimdoru a dopluli až ke kontinentu, který lidé později nazvali Lordaeronem, respektive do části nazývané Trisfall Glades. Tito elfové začli být zváni Vysocí Elfové. V Trisfall Glades založili první osadu, kterou však posléze opustili, když začali propadat podivnému šílenství. Tato cesta znamenala smrt pro mnohé, neboť bez sil Studny věčnosti byli krom nepřátel vystaveni i nemocím, vyčerpání i rozmarům přírody. Navíc se jejich vysoké postavy zmenšili, pleť vybledla a vlasy zesvětlali. Nakonec dorazili až do krajů plných primitivních lidí a Zul'Amanských trolů a za stálých bojů se jim podařilo vybudovat nové království - Quel'Thalas, s hlavním městem Silvermoon. Tuto říši obehnali bariérou z runových kamenů, které maskovaly jejich magii před zraky plamenné legie a umožňovaly i obranu proti trolům, kteří považovali staré trolské ruiny pod Silvermoonem za posvátné.
Ač bylo elfů desetkrát méně, dokázali se ubránit a na další 4000 let žít v míru za současného vytrvalého využívání magie, získávané i z později zbudovaného magického zřídla Sluneční studny (Sunwell).
Tento dlouhý a bolestný proces přeměnil i zevnějšek elfů - vlivem slunce i počasí jejich pleť i vlasy vybledly, oči zmodraly, jejich postava se zmenšila a rysy ztvrdly, ačkoliv stále byly jemnější nežli lidské. Vysocí elfové byli ochotni učit lidskou civilizaci magii, kterou lidská rasa neznala. Centrem se stalo lidské království Dalaran, kde se poté shromažďovali zasvěcenci magie - kouzelníci.
Při pádu Quel'Thalasu pod náporem nemrtvých vedených bývalím následníkem trůnu království Lordaeron, paladinem Stříbrné ruky a nyní prvním rytířem smrti, princem Arthasem a démony z Plamenné legie, došlo k téměř úplnému vyhubení Quel'Dorei a ke zničení Sluneční studny. Elfí hraničářka Sylvannas Windrunner bránicí Quel'Thalas byla nakonec zabita, přeměněna v nemrtvou a donucena sloužit Arthasovi. Zároveň došlo i ke smrti většiny vůdčích kouzelníků Kirin Tor, jenž vedli lidské království Dalaran - až na jediného.
princ Kael'thas Sunstrider pobýval v té době na magické škole v Dalaranu. Navrátil se do ruin Silvermoonu ke zbytku vysokých elfů, tpících mimo jiné i krutou tyranií dosavadních spojenců - lidí vedených lordem Garithosem. Navíc zjistil, že jeho soukmenovce sužuje nemoc vyvolaná nedostatkem magie, na níž si vypěstovali závislost. Tato potřeba magie, jež nemohla být plněna, měnila elfy v znetvořená šílená monstra útočící na cokoliv co vyzařovalo magii. Kael'thas naučil své poddané, jak magii odebírat magickým tvorům a jak s ní pracovat tak, aby nezešíleli. Část elfů pak přijala Kael'thase za svého vůdce a na počest svých padlých druhů se přejmenovali na Krvavé elfy neboli Sin'Dorei. Z důvodu závislosti na magii se postupně přidali k Nagám vedených Ilidanem, jenž jim umožnil uspokojit jejich závislost demonickou magií, což zřejmě způsobilo u Krvavých elfůtaké zezelenání očí. Kael'thas společně se svou armádou odešel s Ilidanem a Nagy do Outlandu, kde porazili zbytky Plamenné legie a tehdejšího vládce Outlandu Magtheridona. Spousty Krvavých elfů ale zůstalo doma budující obnovené království Quel'Thalas. Byli nuceni odolávat Pohromě nemrtvých a tak navázali kontakt s Opuštěnými (národem nemrtvých, který se pod vedením lady Sylvannas Windsrunner z moci Pohromy vymanil) a postarali se o to, aby Krvaví elfové se stali součástí Hordy, jímž byli součástí i Opuštění žijící pod troskami lidského města Lordaeronu.
Tito elfové se původně příliš nelišili od Vysokých elfů (vyjma zelených očí, Vysocí elfové měli modré). Stále přetrvali malé skupinky přeživších Vysokých elfů, kteří stále slouží Allianci. Krvaví elfové tvořili krásnější část Hordy, ovšem vzhledem k tomu, že tento svět je úzce vázán na počítačovou online hru World of Warcraft a části hráčů na placených serverech se zdáli Krvaví elfové neboli Sin'dorei příliš zženštilí, byl jejich vzhled společností Blizzard upraven a muži Sin'Dorei svými proporcemi se stali více podobnými lidem.


Ostatní

Ve Feistově Midkemii (a okolních světech) se elfové dělí na světlé (Eledhel), temné peklomory (Moredhel) a "šílené" rudomory (Glamredhel). Původně se jednalo o sluhy Valheru (Dračí jezdci) a rozlišují se podle toho, jaké pojali úmysly po jejich porážce novými bohy planety Midkemie (opět tedy ve smyslu mytologického dělení jde vždy o světlé elfy). Vládnou sice magií, ale spíše ve smyslu talentu a času se učit než jako zvláštní schopností. Jsou spřízněni s Přírodou, a dokáží komunikovat se zvířaty na velmi dobré úrovni. Nepohřbívají mrtvé, jejich těla nechají pohltit okolní Přírodou. Jejich víra jim zakazuje vyslovovat jméno zemřelého. Věří totiž, že by duše zemřelého zaslechla své jméno, a vrátila se ze Svatých ostrovů, aby potěšila truchlící.
V Andersonově Zlomeném meči vychází autor více z původní mytologie a odkrývá boj světlých elfů a skřetů. Oba tábory jsou však v lidkých měřítkách poněkud nezařaditelné a i Světlé bychom označili za bytosti zlé.
Dokonalým příkladem zlých elfů jsou ovšem elfové z Pratchettovy Zeměplochy. Jsou vznešení a krásní, čtou myšlenky a baví je jen tak mučit nižší formy života, tj. všechny ostatní. Vzhledově se jedná o světlé elfy, nicméně jejich vládkyně je královna víl a jediné čeho se obávají je železo, přesněji feromagnetické materiály - a trochu také "železa v hlavách", tj. logického myšlení.
Elfové se nachází i ve hrách na hrdiny. V anglickém Dungeons & Dragons nebo českém Dračím doupěti se jedná o elfy podobné Tolkienovým nebo Feistovým. Z Dungeons & Dragons se dostali do řady knih touto hrou inspirovaných. Např. Temní elfové neboli Drow (v prvních českých překladech Drov, anglicky: Drow) se objevují v jednom ze světů Dungeons & Dragons Forgotten Realms.
Příkladem dlouhouchých elfů jsou elfové z Record of Lodoss War. Tento anime seriál vychází z partie D&D a vyskytují se v něm světlí i temní elfové Feistova typu. Oba druhy elfů poskakovali po stromech (tj. neměli problém se skokem přes 5 metrů vzhůru) a místy nebyly vidět, nebylo ale jasné do jaké míry je to vlastnost elfů - tedy nižší váha (nižší i než by odpovídalo jejich útlé postavě) a větší rychlost - a do jaké výsledek více času na trénink nebo použití magie.
Dalším, prakticky neznámým, druhem elfů jsou Ketra norad. Tito elfové byli dříve lidmi, kteří nedlouho po stvoření světa odešli do lesů, o které se starali a z jejichž darů žili. Aby jim to usnadnili, upravili bohové jejich těla - oproti lidem jsou proto menšího vzrůstu, jsou mrštnější a mají vyvinutější smysly. Jejich uši nejsou jen špičatější lidské, ale spíše připomínají uši zvířecí, kupříkladu vlčí, jen nejsou porostlé srstí, a stejně jako zvířata je mohou natáčet, aby získali lepší příjem. V zásadě tu neexistuje dělení na světlé a tmavé, existují sice takzvaní Ketras fenduli, což znamená Lid tmy (Ketra norad, lid lesa), ale jejich název není odvozen od příslušnosti ke zlu, nýbrž od barvy kůže. Krom toho se ještě elfové dělí na Ketra thensia - svobodné elfy, nomády putující lesy, Gostar beg, elfy z Východních hor, a Danij retüd, pouštní elfy. Existuje samozřejmě ještě další regionální dělení. Až na Ketras fenduli jde znovu v zásadě o jednu rasu. Co se týká sporu se skřety, tak ten je zde zapříčiněn ničím jiným než politikou - ve váce proti Tel-jin(sami si říkaly Šán-ža-rözi/rozi) stály obě rasy na opačných stranách barikády - elfové (Tel-jin je nazývali Anury) na straně vítězných lidí a skřeti na straně Tel-jin, právě proto je tak nenávidí i lidé. Pokud by v souvislosti s Ketra norad mělo být hovořeno o nenávisti vůči trpaslíkům, šlo by pouze o spory politické, rozhodně ne o nějaké nepřátelství na život a na smrt.
V románech Christophera Paoliniho vystupují klasičtí zástupci světlých elfů, kteří jsou vytvořeni co nejdokonalejší, například nepotřebují ani spát. Je zde řečeno, že i nejslabší elf snadno porazí člověka, což se zde několikrát potvrdí.


Sci-fi

V čistém sci-fi se elfové nevyskytují, ale přesto se zde typologie do určité míry odráží. Například ve světě Star Trek k nim mají v některých směrech blízko Vulkánci (jako světlí) a Romulané (jako temní, ovšem v Tolkienově nebo možná spíše Feistově smyslu) - vzhledem, dlouhověkostí i telepatickými schopnostmi (místo schopností magických). Jako podobné elfům lze popsat i krátkověké Ocampy ze stejného seriálu - jejich schopnosti mají ještě blíže k magii.
Pokud přímo hledáte, najdete znaky elfů i u Minbarů z Babylonu 5. Například jejich architektura připomíná elfskou a v jejich charakteru je vidět stejnou nadřazenost a aroganci která bývá připisována Vznešeným elfům. Elfská je i "role" jejich rasy v příběhu, a to ještě výrazněji než ve Star Treku.
Rozdělení lidí, které popisuje H.G.Wells ve svém románu Stroj času, vykazuje podobnost s rozdělením elfů na světlé a tmavé podle severské mytologie.
Ve světě hry Shadowrun, který spojuje fantasy a kyberpunk, se vyskytují elfové vzniklí mutací z lidí.

VÍLA

12. června 2009 v 9:39 | LUSSINKA-@-SALLWETT |  LUSSINK@
ernomodrvla.jpg vila image by Barbellushi
HEZKÝ NE????????????????

NIGHTWISH

12. června 2009 v 9:37 | ZUZ@NK@-L@VUJE |  ZUZ@NK@
ZNOVA ZDRAVIM! PŘIDÁVÁM ČLÁNEK O NEJ SKUPINCE NA SVĚTĚ O NIGHTWISH


Skupina vznikla v roce 1996. Tuomas Holopainen, operní zpěvačka Tarja Turunen a kytarista Emppu Vuorinen společně nahráli demo, které podle první písně pojmenovali "Nightwish".
Poté se sestava rozšířila o bubeníka Lorda Juliuse "Jukku" Nevalainena a baskytaristu Samiho Vänsku. Samiho po pár letech nahradil Marco Hietala. Namísto Tarji, která byla nakonec (r. 2005) z kapely vyloučena, byla v květnu 2007 oznámena nová zpěvačka, Švédka Anette Olzon.

Obsah


Historie


Angels Fall First (1996-1997)

Nightwish byl myšlenkou Tuomase Holopainen (viz dokument End Of Innocence), kterého tato věc napadla po jedné noci strávené s přáteli u táboráku. Skupina byla založena krátce poté, v červenci 1996. Holopainen sezval do kapely kytaristu Erna "Emppu" Vuorinena, kterého poznal docela nedávno a zpěvačku Tarju Turunen, která byla na škole, do které oba chodili, známá především svými úžasnými vokálními schopnostmi.
Jejich styl byl tehdy založen na Tuomasových experimentech s klávesami, akustickými kytarami a Tarjiným operním zpěvem. Poté tito tři muzikanti mezi říjnem a prosincem 1996 nahráli akustické demo album, kde byly tři písně: Nightwish (podle které se skupina nazvala), The Forever Moments a Etiäinen. Prvotní myšlenkou kapely bylo dělat hudbu, která by se dala hrát při táboráku. Ovšem Tuomas se rozhodl, protože Tarjin hlas byl pro projekt jako tento moc mohutný, přidat do hudby metalové prvky.
Na začátku roku 1997 se ke skupině přidal bubeník Jukka "Julius" Nevalainen. Tehdy byla také akustická kytara nahrazena elektrickou. V březnu se kapela zavřela do studia, aby nahrála 7 písní, včetně vylepšené verze demo-písně Etiäinen. Tyto songy byly vydány na limitované edici alba Angels Fall First.
V květnu toho samého roku podepsala kapela smlouvu na dvě alba s finskou nahrávací společností Spinefarm Records. Angels Fall First bylo vydáno v listopadu a dosáhlo 31. příčky ve finské hitparádě prodejnosti alb. Ještě předtím vydaný singl The Carpenter byl 3. ve finském žebříčku singlů.
Kritika přijala Angels Fall First rozdílně. All Music Guide ohodnotilo album 2 body z 5 a zdroje jako The Metal Observer prohlásily, že toto jejich debutové album bylo až neuvěřitelně mdlé ve srovnání s jejich pozdější prací. Avšak na Encyclopaedia Metallum, která staví na recenzích posluchačů, dosáhlo album průměrného hodnocení 91 %.
V prosinci 1997 hráli Nightwish ve svém rodném městě první koncert. Během zimy 1997-1998 hrála kapela už jen sedmkrát, protože Nevalainen a Vuorinen museli na vojnu a Tarja Turunen ještě nedokončila svá studia.


Oceanborn / Wishmaster (1998-2000)

V roce 1998 se ke kapele přidal baskytarista Sami Vänskä, Tuomasův dlouholetý přítel. Po natočení videa k písni The Carpenter vydala kapela album Oceanborn, následovníka Angels Fall First. Po stránce aranží a textů bylo Oceanborn propracovanější a progresivnější než jejich první album. Ve dvou písních se tu objevil i Tapio Wilska (bývalý člen Finntroll) - Devil & The Deep Dark Ocean, a The Pharaoh Sails To Orion. Ve finské hitparádě alb dosáhlo 5. místa. První singl z tohoto alba, Sacrament Of Wilderness, skončil okamžitě na prvním místě v singlové hitparádě.
Druhý singl, který vydali, nesl název Walking In The Air. Byla to předělávka písně Howarda Blakea ze soundtracku k filmu The Snowman.
V roce 1999 vydali k příležitosti zatmění Slunce v Německu singl Sleeping Sun (Four Ballads of The Eclipse). Během prvního měsíce se ho v Německu prodalo 15 000 kopií[zdroj?]. Album Oceanborn se v srpnu toho roku stalo zlatým.
V roce 2000 se Nightwish s písní Sleepwalker účastnili finské kvalifikace na Eurovision Song Contest. Skončili na druhém místě. Sice vyhráli veřejné hlasování, ale porota to zamítla a Finsko tehdy reprezentovala Nina Åström. Když v roce 2006 vyhrála finská skupina Lordi celou Eurovizi, ptali se v jednom rozhovoru Tuomase, jestli si myslí, že Nightwish by byli lepší (protože obě skupiny spadají pod metalový žánr). Tuomas odpověděl, že toho nelituje; Lordi jsou prý skvělí a je pyšní na to, že mohli ukázat, co Finsko dokáže.
V květnu vydala kapela album Wishmaster, které okamžitě vyletělo na 1. místo v prodejnosti alb a zůstalo tam tři týdny. Během této doby bylo oceněno jako zlaté. Navzdory dlouho očekávaným vydáním alb skupin Iron Maiden či Bon Jovi, která vyšla současně s ním, získal Wishmaster v německém časopise Rock Hard titul album měsíce.


Over The Hills And Far Away / Century Child (2001-2003)

V roce 2000 Nightwish nahráli předělávku písně Garyho Moora, Over The Hills And Far Away, společně s několika dalšími novými písněmi a upravenou verzí jedné starší. Všechno to pak bylo vydáno jako EP Over The Hills And Far Away. Objevili se tu i hosté jako Tony Kakko (z power metalové skupiny Sonata Arctica) nebo Tapio Wilska. Kapela také vydala VHS,DVD a CD s živým materiálem, nahraným při koncertu v Tampere, 29. prosince 2000. Vše bylo pojmenováno jako From Wishes To Eternity. Krátce poté, vyzval Tuomas basáka Samiho Vänsku, aby opustil skupinu[zdroj?], a k Nightwish se připojil Marco Hietala (ze skupiny Tarot; bývalý člen Sinergy), který kvůli tomu odešel ze Sinergy. Marco, krom toho že hrál na baskytaru, měl zpívat mužské vokály. Tuomas potom řekl, že je se Samim stále v kontaktu, čímž vyvrátil spekulace, že se od té doby už nesetkali. Ale už spolu nechtějí dělat žádný další projekt.
V roce 2002 vydali Nightwish album Century Child a singly Ever Dream a Bless The Child. Hlavní rozdíl mezi tímto a předchozími alby byl v tom, že v písních Bless The Child, Feel For You, Ever Dream a Beauty Of The Beast, byl použit finský symfonický orchestr, aby se tak ještě více rozšířil existující pocit klasické hudby. Trvalým favoritem fanoušků se však stala "nightwishácká" verze písně The Phantom Of The Opera, ze slavného stejnojmenného muzikálu, který zkomponoval Andrew Lloyd Webber. Century Child získalo zlato už po dvou hodinách prodeje, a dva týdny nato se stalo platinovým. Také udělalo rekord ve finském žebříčku prodejnosti; ještě nikdy předtím nebylo druhé místo v počtu tak daleko za prvním. Po videoklipu k Bless The Child, bylo nahráno druhé video, tentokrát bez vydání singlu. Byla pro něj vybrána píseň End Of All Hope. Klip obsahoval i scény z finského filmu Kohtalon Kirja (v překladu Kniha Zkázy).
V roce 2003 vydala skupina své druhé DVD, s názvem End Of Innocence, které vypráví příběh kapely ústy Holopainena a Nevalainen, a trvá dvě hodiny. DVD také obsahuje části živých koncertů, exkluzivní stopáž atd. Během léta 2003 se také Tarja provdala, a byly tu i spekulace, že se skupina rozpadne. Tyto dohady se však ukázaly jako mylné, protože skupina pokračovala v koncertech ještě další rok a vydala další album.


Once (2004-2005)

Nové album, pojmenované Once bylo vydáno 7. června 2004, společně s prvním singlem Nemo (latinsky "nikdo"). Singl dosáhl vrcholu v hitparádách ve Finsku a Maďarsku a dostal se do top 10 v dalších pěti státech. Nemo tedy zůstává jejich doposud nejúspěšnějším vydaným singlem. Once využívá v devíti skladbách celého orchestru. Na rozdíl od Century Child se Nightwish rozhodli tentokrát najít orchestr za hranicemi Finska, takže byl vybrán London Session Orchestra. Je to také jejich druhé album, kde se objevuje píseň napsaná celá ve finštině, Kuolema Tekee Taiteilijan (v překladu Smrt dělá umělce). Once získalo ve Finsku třikrát platinu, jednu platinu v Německu, ve Švédsku se stalo zlatým a skončilo na prvním místě v prodejnosti v Řecku, Norsku a Maďarsku. Další singly byly: Wish I Had An Angel (píseň se objevila i na soundtracku k filmu Alone In The Dark), Kuolema Tekee Taiteilijan (singl vydaný pouze ve Finsku a Japonsku) a The Siren. Kromě komerčního úspěchu bylo [[Once]] bylo dobře přijato i kritikou, bylo na něj mnoho pozitivních recenzí (jako na Metlafan.nl nebo na RockReport.be), ve srovnání s Oceanborn.
Úspěch alba kapele umožnil jet Once World Tour, na kterém hráli v mnoha zemích, kde ještě nikdy nebyli. Nightwish také koncertovali při zahájení Světového Šampionátu v Atletice 2005, který se konal v Helsinkách, čímž ještě více zvýraznili svou popularitu, která se jim nyní dostávala.
V září 2005 vydali "best of" album, které obsahovalo písně z celé jejich diskografie. Kompilace byla nazvána Highest Hopes, a také se tu objevila živá předělávka songu od Pink Floydů, High Hopes (z alba The Division Bell).
Tato píseň byla první, ve které zpíval Marco Hietala zcela sám. Krom High Hopes, byla na albu i vylepšená verze Sleeping Sun (z alba Oceanborn), která byla vydána i jako singl. Pro píseň bylo natočeno nové video, ve kterém se odehrává středověká bitva, a je k vidění i na německé verzi singlu a jako samostatné DVD vydané Spinefarm Records.


End Of An Era (2005-2006)

Po nahrání DVD End Of An Era (vydaného v červnu 2006), při koncertu v Hartwall aréně v Helsinkách, 21. října 2005, se ostatní čtyři členové Nightwish rozhodli, že bude lepší pokračovat bez Tarji Turunen. Tak to vyznělo z otevřeného dopisu, který dal Tarje Tuomas Holopainen po skončení koncertu, a který se poté objevil na oficiálních stránkách kapely. Hlavní důvod k vyhazovu Tarji byl podle dopisu fakt, že její manžel, argentinský podnikatel Marcelo Cabuli, a komerční zájmy změnily její postoj ke kapele.
Tarja se k incidentu vyjádřila s tím, že vyhazov pro ni byl šok, protože než jí dali dopis nikdo ji na nic neupozornil. Řekla, že osobní útoky na jejího manžela byly neoprávněné a že poskytnutí článku médiím bylo "zbytečně kruté". Tyto pocity vyjádřila ve vlastním otevřeném dopise, který byl uveřejněn na její osobní stránce, a skrz rozhovory v TV, časopisech a novinách.


"A new era" (2006-x)

Za "Novou Éru" je považována historie skupiny od příchodu nové zpěvačky Anette Olzon.


Dark Passion Play (2006 - 2007)

Skupina se zavřela do studia 15. září 2006, aby nahrála své šesté studiové album. Proces začal nahráváním bicích, pak kytar, baskytar a demo kláves, poté následovalo nahrávání orchestru/sboru. Poté byly nahrány konečné syntetizéry a zpěv.

Made In Hong Kong (2009)

Po začátku "Dark Passion Play World Tour" se začalo připravovat první live album Made In Hong Kong (and in various other places), které obsahuje celkem 11 skladeb z alba Dark Passion Play a ze singlů Amaranth, Bye Bye Beautiful a The Islander. S tímto CD zároveň vyšlo i DVD obsahující dokumentární film z "Dark Passion Play World Tour" a 3 videoklipy k singlům Amaranth, Bye Bye Beautiful a The Islander.
Hledání náhrady za Tarju Turunen jako ženské zpěvačky skupiny umožnilo od 17. března 2006 všem zpěvačkám, zajímajícím se o tento post, poslat kapele své demonahrávky. Skupina prohlásila, že hledají zpěvačku se schopností zpívat dynamicky a všestranně. Skupina se k překvapení některých fanoušků speciálně neptala po zpěvačkách trénovaných v klasickém zpěvu, ale byli otevřeni každému stylu a hudební minulosti. Do doby, než bylo posílání ukončeno (15. ledna 2007), dostala kapela přes 2000 demo nahrávek.
Tehdy se začaly objevovat spekulace, kdo by eventuálně nahradil Tarju jako zpěvačku skupiny. Jako odpověď na tyto a ostatní dohady prohlásila kapela na svých webových stránkách, aby fanoušci nevěřili žádným informacím ohledně nové zpěvačky než těm, které zveřejní skupina sama.
Jako první singl z nového alba byla vybrána píseň Eva. Ukázka této písně je k dispozici ke stažení na oficiálních stránkách kapely (spolu s dalšími třemi ukázkami z nadcházejícího alba: 7 Days To The Wolves, Master Passion Greed a Amaranth). Původně měl být singl vydán 30. května 2007, ale kvůli úniku na jednu britskou stránku[zdroj?] byl vydán už 25. května.
Ze stejného důvodu byla identita nové zpěvačky uveřejněna o trochu dříve, takže ve čtvrtek 24.května 2007 bylo oznámeno, že náhradnicí Turunen se stala 35-letá Anette Olzon z Katrineholmu ve Švédsku.


Hudba


Vlivy

Tuomas Holopainen, textař většiny písní a skladatel hudby, tvrdí, že největší inspiraci ke psaní písní nachází ve filmové hudbě. Písně jako Beauty of the Beast (z alba Century Child) a Ghost Love Score (z alba Once) jsou toho příkladem. Jiné písně, jako Romanticide nebo Wish I Had An Angel (obě z alba Once) v sobě mají určité prvky techna. Holopainen také řekl, že filmová hudba je to, co poslouchá, když je doma. Má rád například hudbu k filmu Van Helsing, Krvavý Příliv a prakticky cokoliv, co napsal Hans Zimmer.
Na druhé straně byl také Nightwish inspirací pro jiné kapely. Simone Simons, hlavní zpěvačka Epicy, se nechala slyšet, že začala zpívat v důsledku Nightwish. Bývalá zpěvačka Visions Of Atlantis, Nicole Bogner, uznala, že Nightwish pro ně byl velkou inspirací na první album. Sander Gommans z After Forever řekl, že Nightwish "nás budou jistě inspirovat při psaní nových písní". Hlavní zpěvák power metalové skupiny Sonata Arctica, Tony Kakko, už několikrát vysvětlovat, jaký na něj měl Nightwish vliv.


Styl hudby


Správná definice hudebního stylu Nightwish je sporná. O skupině se tvrdí, že je to zčásti heavy metal, symphonic metal a power metal. Symphonic metalová definice je založená na tom, že Nightwish používají nástroje a styl zpěvu z klasické hudby a filmových melodií. Povznášející fantasy témata, epická atmosféra, vysoké vokály, kytarová a klávesová sóla a rychlý, melodický styl hudby, zvláště na posledních třech albech zařazuje Nightwish k power metalu, stejně jako některé další finské skupiny, jako například Sonatu Arcticu či Stratovarius. Označení žánru jako heavy metalu, který se vyznačuje především velkou melodičností a vysoko položeným, čistým zpěvem. Bývá poměrně rychlý a často se v něm objevují sborově zpívané refrény-že skupina hraje melodický heavy metal,řekli sami členové. Tuomas Holopainen jednou popsal hudbu Nightwish jako "melodic heavy metal s ženskou zpěvačkou".
Nová éra hudebního stylu Nightwish začala s albem Century Child a ještě více se rozvinula na Once. Kytary byly více v pozadí a byly zjednodušeny na nižší rytmický zvuk blízký spíše modernímu hard rocku než starému melodickému power metalovému stylu, hlavní Tarjiny vokály ztratily něco ze svého operního řízu a přiblížily se více standardnímu rockovému ženskému zpěvu. Mužský zpěv v podobě nového basáka Marca Hietaly, přidal do některých písní nový, tvrdší rozměr. Zasněná fantasy témata starších Nightwish byly postupně nahrazeny gothičtějšími obrazy děje. Vedoucí člen skupiny, Tuomas Holopainen, řekl v jednom rozhovoru, že nové album bude mít hodně společného s albem posledním (Once). Kapela si například zachová nový druh tvrdších písní (jako Wish I Had An Angel nebo Planet Hell), ale budou zde i jemnější balady. Nové album také zahrnuje mnoho hostujících umělců orchestrálních částí - v tom samém rozhovoru Tuomas řekl, že při nahrávání Once měli k dispozici 18 sboristů, a ještě to nestačilo.



AHÓJ

12. června 2009 v 9:31 | LUSSINKA-@-SALLWETT
Čauky, Zuza má pravdu. Já na něm nejspíš moc nebudu takže to spíš záleží na ní. Ale budu ji dělat cenzuru a taky občas něco přidám :)))

O ČEM BUDE NÁŠ BLOG

12. června 2009 v 9:24 | ZUZ@NK@-L@VUJE |  O BLOČKU
TAK TO JE TĚŽKÝ, PROTOŽE NÁŠ BLOGÍSEK BUDE JEDNODUŠE O VŠEM. XD. O HUDBĚ... JÁ BUDU PSÁT CO NEJČASTĚJI BUDU MOCT TAKŽE TÉMĚŘ NIKDY. MNO MŮŽETE SE TĚŠIT NA RŮZNÝ ANKETY A DIPLOMKY

WeLcOmE

10. června 2009 v 10:37 | ZUZ@NK@_a_LUSSINK@ |  O BLOČKU
AHOJKY LIDIČKY VÍTEJTE NA NOVÉM BLOGU AUTOREK:

ZUZ@NK@-L@VUJE A LUSSINKA@SALWETT
VÍTÁME VÁS A DOUFÁME, ŽE SE VÁM TU BUDE LÍBIT